Temní ilumináti - Jan Pohunek
Autor: Jan Pohunek
Účinkují: Jiří Pobuda
Délka: 6 hod. 47 min.
Vydává: Straky na vrbě
Anotace:
Temní ilumináti - audiokniha obsahuje sci-fi říznutou magií, příběh z Prahy a okolí jejích lokálních mytologií; příběh z blízké budoucnosti! Autor Jan Pohůnek. Vypráví Jiří Pobuda.
Šílená parodie – místy v kulhánkovském stylu – nejprve srovná se zemí hrad Housku, a pak odstraní z tváře Prahy i Karlovo náměstí! Blíží se konec světa předpovězený Nostradamem. A tajné organizace konečně mají svou šanci ovládnout svět… Skvělou parodii Jana Pohunka namluvil Jiří Pobuda, kterému humor Temných iluminátů skutečně padl do noty. Jako reklamu zveřejníme i nikdy nezveřejnitelné přiznání iluminátů: velmistrovi se tahle audiokniha opravdu líbí a tu další, tentokrát už podařenou, apokalypsu přežijí nejenom autoři, ale i všichni, kdo si tuto audioknihu poslechnou!
Jiří Pobuda hraje na kytaru, akordeon a zpívá v kapele Fiannan. Hrají irské a skotské písně v českém znění. Na kontě mají několik CD, ale hrají i živě v kavárnách a hospůdkách. Ale hlavní je načítání knih. Kromě Temných iluminátů od Pohunka a Zelené od Martina D. Antonína načetl ještě Stín Černého hvozdu, který napsal Míla Linc a Stín modrého býka od autorské dvojice Františka Vrbenská a Leonard Medek.
Jiří Pohunek kromě Temných iluminátů (co se fantastiky týče) ještě napsal knihu Polomené světy/Atlantský harc. Svojí povídkou také přispěl do sborníku Excelsior, gentlemani! a Legendy: Prokleté knihovny. Nicméně nic z toho svojí audioverzi zatím nemá.
Obálka papírové knihy a její audioverze jsou zcela odlišné. První zmíněná vypadá jako dětská ilustrace. Oproti tomu přebal audioknihy je čistě grafický a tváří se temně a vážně. Ani jedno plně nevystihuje obsah knihy. Ten je totiž opravdu osobitý. I proto nemůžu souhlasit s tvrzením, že je styl místy podobný tomu kulhánkovskému. Nečekejte tedy žádný Noční klub nebo něco takového. Možná bych spíš použil přirovnání ke stylu Martina D. Antonína, ale ne tolik vtipného.
Samotný poslech začíná irskou písničkou, která je hodně chytlavá a líbila se mi. Takže mi ani moc nevadilo, že s Irskem se jinak v příběhu nesetkáte. Zpočátku jsem si říkal, že by bylo dobré, aby namluvit audioknihu trochu civilněji - tedy žádné měnění hlasů tak, jako to bylo v Zelené. Ale s tím, jak příběh pokračoval musím říct, že to k tomu sedí. Abych byl trochu konkrétní, tak jsou v příběhu permoníci, šílený démon a taky zombie, co nechce jíst mozky. Takže si radši skočí pro nějakou výživnou literaturu do knihkupectví. Nejvíc jsem si ovšem oblíbil dva bratry, kteří mají mnoho společného s bratry Nedvědy. Tito bratři nekriticky obdivují jejich písničky a sami je zpívají jako revival. V případě, že si dovolíte kritizovat jejich oblíbence, může se projevit jejich druhý koníček a tím jsou zbraně. Něco bylo vtipné, ale nebylo toho moc. Příběh se mi moc nelíbil.
Postavy nejsou nijak zvlášť prokreslené. Takže si k nim ani nevytvoříte nějaké sympatie nebo nebudete mít strach, co s nimi bude dál.
Na audioknize bych bych pochválil hudební složku a interpretaci narátora (po počátečních rozpacích). Ale příběh jako takový mě nezaujal a nemám potřebu ho číst znovu.
Na závěr bych chtěl poděkovat internetovému obchodu Audiotéka.cz za poskytnutí audioknihy Temní ilumináti.
Jiří Pohunek kromě Temných iluminátů (co se fantastiky týče) ještě napsal knihu Polomené světy/Atlantský harc. Svojí povídkou také přispěl do sborníku Excelsior, gentlemani! a Legendy: Prokleté knihovny. Nicméně nic z toho svojí audioverzi zatím nemá.
Obálka papírové knihy a její audioverze jsou zcela odlišné. První zmíněná vypadá jako dětská ilustrace. Oproti tomu přebal audioknihy je čistě grafický a tváří se temně a vážně. Ani jedno plně nevystihuje obsah knihy. Ten je totiž opravdu osobitý. I proto nemůžu souhlasit s tvrzením, že je styl místy podobný tomu kulhánkovskému. Nečekejte tedy žádný Noční klub nebo něco takového. Možná bych spíš použil přirovnání ke stylu Martina D. Antonína, ale ne tolik vtipného.
Samotný poslech začíná irskou písničkou, která je hodně chytlavá a líbila se mi. Takže mi ani moc nevadilo, že s Irskem se jinak v příběhu nesetkáte. Zpočátku jsem si říkal, že by bylo dobré, aby namluvit audioknihu trochu civilněji - tedy žádné měnění hlasů tak, jako to bylo v Zelené. Ale s tím, jak příběh pokračoval musím říct, že to k tomu sedí. Abych byl trochu konkrétní, tak jsou v příběhu permoníci, šílený démon a taky zombie, co nechce jíst mozky. Takže si radši skočí pro nějakou výživnou literaturu do knihkupectví. Nejvíc jsem si ovšem oblíbil dva bratry, kteří mají mnoho společného s bratry Nedvědy. Tito bratři nekriticky obdivují jejich písničky a sami je zpívají jako revival. V případě, že si dovolíte kritizovat jejich oblíbence, může se projevit jejich druhý koníček a tím jsou zbraně. Něco bylo vtipné, ale nebylo toho moc. Příběh se mi moc nelíbil.
Postavy nejsou nijak zvlášť prokreslené. Takže si k nim ani nevytvoříte nějaké sympatie nebo nebudete mít strach, co s nimi bude dál.
Na audioknize bych bych pochválil hudební složku a interpretaci narátora (po počátečních rozpacích). Ale příběh jako takový mě nezaujal a nemám potřebu ho číst znovu.
Na závěr bych chtěl poděkovat internetovému obchodu Audiotéka.cz za poskytnutí audioknihy Temní ilumináti.
Komentáře
Okomentovat
Budeme rádi když nám napíšete komentář. Zajímají nás vaše názory na naše příspěvky. Děkujeme.