Nikdy se nepřestala usmívat - Martin Štefko


Autor: Martin Štefko
Počet stran: 157
Nakladatelství: Martin Štefko - Golden Dog

Anotace:
Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr. Před sebou má případ, díky kterému už jeho jméno nikdy nezapadne. A přitom stačí jen mluvit a naslouchat.

Alexandra je obyčejnou ženou, která nikdy nestála v centru dění. Až doposud. Ocitla se ve světle reflektorů s krví na rukou. Alexandra je vražedkyně. Na svém kontě má 168 zabití.

Robert se těší na jednoduchý případ. Všechno je jasné. Alespoň do chvíle, než se s Alexandrou poprvé setká.
Nemá ráda oslovení Alex ani Alexa, jedině Alexandra. To je jedna z věcí, které se Robert Jenkins dozví na prvním sezení s novou pacientkou. Robert je soudní psychiatr a Alexandra je masová vražedkyně, která se neustále usmívá. Kvůli obavám z toho, co by mohla provést, musí mít i během sezení pouta a za dveřmi místnosti hlídá dozorce.

Martin Štefko v roce 2014 vydal knihu Mrtví kráčí po zemi, která je jeho románovou prvotinou. Jinak píše také povídky do hororových sborníků nebo scénáře ke komiksu. Ostatně komiksu se věnuje i ve svém volném čase na Comics Blogu, kde recenzuje jak novinky, tak i starší kousky. Založil vlastní nakladatelství Martin Štefko, kde pod značkou Golden Dog vyšel i thriller Nikdy se nepřestala usmívat. Časem by toto nakladatelství mohlo představit i další neokoukané talenty.

Robert jako uznávaný psychiatr vyšetřuje Alexandru. Na začátku čtenář nechápe proč reaguje tak, jak reaguje. Jeho vztah k masové vražedkyni by měl být s profesionálním odstupem. Až v průběhu čtení odhalujeme, proč tomu tak je. Roberta Jenkinse jsem během čtení neměl moc šancí poznat. Z jeho minulosti je tu sice střípek, ale tím to hasne. Všechna pozornost se soustředí na Alexandru jako klíčovou postavu. Zpočátku jí můžete vnímat jen negativně. Postupně sice přicházejí informace, které ji zlidšťují, ale negativa jsou stále výraznější. Když v nějaké knížce celou dobu někoho vězní a tyranizují, vnímáte pak úplně jinak když ta oběť na konci toho agresora ještě v sebeobraně zabije. Tady je na krátkém úseku několik vražd. Příběhem projdou i další postavy, ale ty už jsou jen jako kulisa.


Prolog popisuje chvíle, kdy děj knihy obyčejně končívá. Tady je tomu ovšem jinak. Jen co zjistíme jak celý příběh skončí, přesouváme se na začátek. Mohlo by se zdát, že když znáte závěr, nic vás nemůže překvapit. Ale opak je pravdou. Kromě prologu a epilogu bych tento thriller rozdělil do dvou rovin. Jedna popisuje především jednotlivá sezení Roberta s Alexandrou a ta druhá se věnuje vraždám. Obě roviny se průběžně prolínají a tvoří dohromady zajímavý celek. Zatímco psychiatrické sezení jsou vyprávěné z pohledu třetí osoby, vraždy jsou v ich formě. Díky tomu můžete sledovat myšlenkové pochody jak Roberta tak i Alex. Pro části z vyšetřování je typické množství otázek, které si Robert Jenkins klade sám sobě i čtenáři, protože mu na případu něco nesedí.
Intermezza v podobě vražd jsou pestré, pokud to tak můžu napsat. Abych to trochu vysvětlil, někdy je oběť zabitá za pomoci jedu, jindy hákem a podobně. I ta různorodost způsobu zabití má svoje opodstatnění a vysvětlí se v závěru příběhu. Na začátku vlastně nic moc nevíte a nebudete chápat Robertovo chování ani Alexandřin záhadný úsměv. Ale s každým dalším sezením toho odhalíte o něco víc. Knížka je krvavá (hlavně jeden způsob zabití) a s násilím souvisí i ostrý slovník takže varování, že kniha není určena pro děti je na místě. Jako fanouška Stephena Kinga mě potěšila i narážka na jeho Carrie.

Z absence vyloženě kladných postav na vás možná padnou chmury. On i takový dozorce má své temné tajemství. Příběh Alexandry je čtivě napsaný a netrpí nešvarem hluchých míst.


Na závěr bych chtěl poděkovat nakladatelství Martin Štefko za poskytnutí knihy Nikdy se nepřestala usmívat.


Komentáře

Okomentovat

Budeme rádi když nám napíšete komentář. Zajímají nás vaše názory na naše příspěvky. Děkujeme.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Letní host - Alison Andersonová

Doctor Who: Generace velkého třesku - Gary Russell