Bílá jako sníh, rudá jako krev - Alessandro D‘Avenia

Autor: Alessandro D´Avenia

Překlad: Zdeňka Nováková

Počet stran: 224

Nakladatelství: Jota

Anotace:

Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček.

Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje…

Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo dokáže milovat tak opravdově a upřímně, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?

Jakou barvou byste popsali nudu? Leo si vybral bílou. Všechno je bílé - škola, učitelé i život, pokud si ho tedy nezpestří nějakou šíleností s nejlepším kamarádem Nikem nebo pokud zrovna není se Silviou. A potom je tu Beatrice, která barví jeho svět na rudo. Má dlouhé rudé vlasy a Leo je do ní zamilovaný. Ale než se vůbec stihnou seznámit, zasáhne jim do života tvrdá realita v podobě leukémie. Beatrice onemocní a Leo náhle neví, jak by se měl zachovat. Co taky dělat, když Vám umírá sen?

Alessandro D’Avenia se narodil v roce 1977 v sicilském Palermu. Už jako student se zamiloval do literatury a láska k ní ho provázela dalším životem: na univerzitě v Římě, při doktorském studiu i na gymnáziu, kam nastoupil jako učitel latiny a řečtiny. Právě tady, tváří v tvář středoškolské realitě, napsal svůj první román Bílá jako sníh, rudá jako krev (2010), který byl následně přeložen do dvaceti jazyků, zfilmován, převeden do muzikálové podoby a jen v Itálii se ho prodalo přes milion výtisků. S podobným úspěchem se setkal i D‘Aveniův další román z prostředí školy O čem nikdo neví (2011). Alessandro D‘Avenia píše sloupky do novin, spolupracuje s televizí a stále vyučuje na gymnáziu. *)

Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je Leo. Na začátku je to normální puberťák, který nesnáší školu, učitele, úkoly a jeho rodiče ze zásady ničemu nerozumí. Během knížky ale dospívá a zásadní roli v tom hraje Beatrice. Ta totiž díky své nemoci objeví některé životní pravdy, které Leovi předá. A také ho vlastně svým způsobem navede ke štěstí. Leova kamarádka Silvia je vždycky ochotná mu s čímkoli pomoci. Ať už se jedná o doučování nebo o napsání milostného dopisu. I když je jí to kolikrát moc líto, vždycky pomůže. Dále je tu suplující profesor historie a filozofie, jeden z nejoblíbenějších, možná dokonce nejoblíbenější učitel. Přezdívají mu Snílek, protože věří ve splnění všech snů a každého nabádá, aby se vydal ten svůj sen hledat. Vedlejšími postavami jsou Leův kamarád a spoluhráč Niko a samozřejmě Leovi rodiče.

Musím upřímně přiznat, že tuhle knížku jsem si vybrala hlavně proto, že ji připodobňují k úžasnému příběhu jménem Hvězdy nám nepřály. Ze začátku jsem si ale nebyla jistá proč. Celý příběh vypráví Leo, takže ze začátku to byly hlavně „klučičí“ úvahy o tom, jak jsou učitelé nanic a jemu je z nich taky na nanic. Hlavně tedy ze suplů. Zbytek jeho mozku zabírala krásná Beatrice, fotbálek a batmoped bez brzd. Jak to tak bývá, celou dobu ignoroval to, co měl přímo před nosem a chtěl to, co bylo mnohem hůře dostupné. Asi tak od poloviny knížky jeho myšlenkové pochody konečně začaly dávat i smysl. Přestal myslet na blbosti typu škola je na nic a začal se věnovat podstatnějším tématům, jako třeba proč je Beatrice nemocná a jak jí může pomoct. Ale ani tak jsem si ho nějak zásadně neoblíbila. Mými favority byli profesor s milou přezdívkou Snílek a Leova kamarádka Silvia, která vždy stála při něm, i když to kolikrát bylo opravdu těžké. 

Nakonec bych se vrátila k tomu přirovnání ke Hvězdám. Obě knížky se sice zaměřují na téma vážně nemocného člověka, ale každá to dělá svým vlastním způsobem. Kdybych jí totiž hodnotila podle Hvězd, tak by moc neuspěla. Proto jí budu raději hodnotit jako samostatnou knížku, tedy bez nějakého srovnávání. Bílá jako sníh, rudá jako krev ode mě dostává 4 hvězdičky, protože je povedená. Leckdy jsem hrdinovy myšlenky úplně nechápala, ale navzdory tomu se knížka četla dobře. Nakonec se i slzička zaleskla. Jen asi ne u toho, kde byste to čekali. Ale knížku bych rozhodně doporučila. Své poselství nese hrdě a rozhodně budete mít o čem přemýšlet.

zdroj: veeeebookshelf.blogspot.cz

Na zvěr bch chtěla poděkovat nakladatelství Jota za poskytnutí recenzní eknihy Bílá jako sníh, rudá jako krev.

*) životopis autorky ze stránek nakladatelství Jota